Poznat Kristovu lásku – víra

Před časem jsem v Bibli objevil další perlu. V listě Efesanům byla schovaná krátká věta, která vyjadřuje jádro víry.

„Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím,

aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘

a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích;

a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit,

co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka:

poznat Kristovu lásku…“ (Ef,3,14-21)

Tedy: „Abyste mohli poznat Kristovu lásku…“ To je jeden z nejkrásnějších popisů víry křesťanů.

Nejde pouze o uznání Boží existence, nejde o nastudování teologických vědomostí, nejde o dodržování předpisů, zákonů a přikázání, ale o poznání toho, že Bůh miluje člověka.

Láska člověka proměňuje. Platí to o lásce lidské (a ta proměňuje velmi), platí to i o lásce Boha. Proměňuje milujícího i milovaného, způsobuje komunikaci a změnu, přináší život. Někdy je dokonce láska jednou z posledních možností změny.

Pozná-li člověk, že je milován, dotkne se své skutečné hodnoty a důstojnosti, nemůže zůstat netečným a nemůže neodpovědět. A právě odpovědí na Boží lásku je víra.

Láska Boha je něčím pro člověka tak přirozeným, že ji dokonce někdy ani nepozná. Boží pozornost se vine jako Ariadnina nit celým jeho životem, mnoha obdarováními, a člověk ji považuje za naprosto samozřejmou. Podobně jako dítě, které je zahrnuté láskou a pozorností rodičů. Neuvědomuje si cenu lásky ani vynaloženého úsilí. Teprve až samo pozná cenu lásky, dokáže ji ocenit a také na ni odpovědět.

Poté, co člověk pozná, že je Bohem milován, začne sám odpovídat. Začne se zajímat, co má milující rád, co milující chce, co zmenší vzdálenost…

Podobně jako láska, tak i víra je svým způsobem nelogická. Není to chemie, nejsou to rozumové úvahy. Je to tajemství, které v sobě nese velkou sílu a potenciál.

Křesťan je člověk, který poznal, že ho Bůh má rád, protože na samém počátku víry stojí ochota poznat Boží lásku.

Podobné příspěvky

  • Netoužím po vodě, toužím po Prameni…

    Vstoupili jsme do předletniční doby. Církev si připomíná událost seslání Ducha Svatého a při té příležitosti také prosí. Jenže oč? Tento týden jsem se už několikrát setkal s takovými divnými formulacemi, které mě nejprve přivedly k přemýšlení a následně i rozčílily. „Prosba o dary Ducha Svatého, Církev prosí o dary Ducha Svatého, vypočítávání z katechismu, kolik…

  • Desatero 0 – úvod

    „Zas nějaký moralizování, co se musí, co se nesmí, jakoby toho nebylo dost…“ Nebo si možná někdo řekne: „Tak to raději nebudu číst.“ Nebo dokonce: „Ták, copak nám pan farář s desaterem zase dalšího zakáže?“ A všechny tyto tři nářky pochopím. Přesto se pokusím podívat se na desatero podívat očima dnešní víry. A doufám, že…

  • Víra a strach

    Strach. Pojem, který zná asi každý člověk. A nejen teoreticky. „Pod kůží“ člověka může přebývat v mnoha podobách: strach ze smrti, strach z nemoci, strach o práci, strach ze školy nebo o školu, strach ze zkoušek (školních i životních). Strach ze ztráty, strach o majetek nebo o peníze, strach z nepřijetí druhými lidmi, z nehodnosti, z odmítnutí. Strach z pravdy…

  • Můžeme urážet Boha?

    Nedávno se mi stala zajímavá věc. Dovolil jsem si někoho napomenout. Jednalo se o to, jestli je pro křesťana dobré poslouchání satanistické hudby, či nikoliv – ale to je pro toto zamyšlení vedlejší. A jak jsme si na toto téma s dotyčným psali, položil jsem jednu důležitou otázku: „Co když poslouchání satanistické hudby Boha uráží?“ Na…

  • 1. Víra

    V poslední době se na mě obrátilo několik lidí s prosbou, jak přiblížit naši víru těm, kteří v ní nebyli vychováváni. Možná čekali na nějaký ten „zázračný rychlý a jednoduchý recept“, který jsem jim neposkytl, protože jej nemám, a také proto, že myslím, že neexistuje. Ale je fakt, že otázka „co to vlastně ta naše…