Hodně křesťanů to vůbec neví. Myslí si, že desatero je zákon, za jehož nedodržení následují Boží tresty. Já s tímto postojem nesouhlasím a pokusím se vysvětlit proč.
Jak chápeme desatero záleží na tom, za koho pokládáme Boha. Pokud je pro člověka Bůh soudce, policajt, hlídač, znalec zákona, tak je desatero jako zákon pochopitelné. Přesně tak to chápali Boha farizeové – a sklidili za to Ježíšovu kritiku. Chápali desatero jako řetěz, kterými Bůh drží člověka „pod krkem“ a pod pohrůžkou věčných trestů mu nedovolí šlápnout ani nalevo, ani napravo.
Pokud už člověk udělal krok od farizeismu ke Kristu, chápe Boha i desatero jinak. Bůh je láska. Bytost, která miluje člověka a která chce být člověkem milována. Boha poznáme nejlépe tím, že se podíváme na Ježíše. Dodržování desatera pak není zákon, ale odpověď na Boží lásku.
Když se podíváme do Bible, tak čteme: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne…“ (Dt 5,6) Pro pochopení desatera je nutné pochopit tento kontext.
Bůh se nejprve člověku představuje: kdo je. Jako druhé ukazuje, co pro člověka udělal. Vyvedení z domu otroctví není pouze připomínka historické události, ale je to významný odkaz na osvobození člověka.
A klíč pro pochopení desatera je důležité slovo PROTO. Jako by Bůh říkal: „Já jsem Bůh, já jsem ti dal život, dal jsem Ti všechno, co máš, dal jsem ti svobodu PROTO nebudeš mít jiné Bohy, proto nebudeš vraždit, proto nebudeš krást…“ To dává smysl. Právě v tomto kontextu lze pochopit Boží požadavky, kterými člověku ukazuje, jak na jeho lásku odpovědět. Ne tím, že ho zotročí, ale tím, že mu ukáže, co je pro něj dobré a co ne.
Smysl desatera jako zákona je dodržování zákona jako vyhnutí se trestu. Smysl desatera jako odpovědi dává smysl lidskému snažení. Nekradu ne proto, že se bojím, že bych za to byl potrestán, ale nekradu, protože můj Bůh, kterého se snažím milovat mi říká abych nekradl.
Krásné přirovnání nám nabízí život v manželství. Pokud dojde mezi manželi na zákony, tak je jejich manželství i vztah v troskách. Přesto jsou i v manželství jsou pravidla, která se neporušují – vzájemné neokrádání se, neubližování si, nepodvádění, nezotročování. Ne proto, že to nařídil soud, ale se vzájemné ohleduplnosti a lásky a protože se na tom manželé dohodli.
Toto krátké zamyšlení bych zakončil myšlenkou, který bývá připisována sv. Augustinovi: „Miluj a dělej co chceš.“ Je v tom svoboda a zároveň i zodpovědnost za sebe i druhého. Kdo miluje, nechce ubližovat. „Miluj Boha nade všechno, miluj bližního, miluj sebe“. To je (podle Ježíše) pro život to nejdůležitější.
Desatero nechápu jako zákon, ale jako smlouvu.
Nejsem velkým příznivcem „lajků“ a internetových diskuzí. Nerad se hádám, nerad někoho přesvědčuji.
Pokud mi chcete napsat, pošlete mail na adresu blog@robertbergman.cz.